Boeing 747, modely a varianty

747-100

První model Boeingu 747, první roll-out z továrny v Everettu 30.září 1968. Prvním provozovatelem se Stala společnost Pan American World Airways a to v roce 1970. Později nahrazen modelem 747-100B(9 kusů) se zesíleným rámem a podvozkem. Další variantou je 747-100SR s capacitou až 550 cestujících, která se používá na vnitrostátních letech v Japonsku (27 kusů). Verze -100 má dolet asi 8 300 km s plným zatížením. 747-100 poznáte podle horní paluby, která má obvykle jen 3 okna. Existují však vyjímky. Některé společnosti si koupily verzi "SUD," nebo "prodloužená horní paluba", Které mají horní palubu téměř stejnou jako 747-300. Celkem bylo vyrobeno 200 kusů všech variant typu 747-100.

747-200

Model představen v roce 1971, v následujících letech byl ještě vylepšen. 747-200 má větší tah motorů a unese více platícího nákladu, než 747-100. Poznáte ji podle horní paluby, která má obvyk 8 oken, ale opět existují vyjímky (verze 747-200 SUD a několik prvních 747-200s má jen 3 okna). Poslední modely 747-200, vyrobené koncem 80tých let, mají dolet 12 400 km.

Verze 747-200C a 747-200F byly navrženy jako nákladní. Verze 747-200F je čistě nákladní, pro náklad o max. hmotnosti 112 490 kg, vybavený otevíratelnou přídí a nakládacím systémem (vyrobeno 73 kusů). 747-200C je univerzální, takže může přepravovat náklad i cestující (vyrobeno 13 kusů). Další variantou je 747-200M "combi", která může přepravovat náklad i cestující zároveň (vyrobeno 78 kusů). Tak jako u -100, bylo mnoha -200 prodloužena životnost předěláním na nákladní verzi, namísto sešrotování.

747SP

747SP, neboli "Special Performance," byl poprvé vyroben v roce 1976. Tento model měl dělat konkurenci letadlům Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 TriStar. 747 byl totiž příliš velký pro některé linky a Boeing neměl letadlo střední třídy, který by nabídl jako alternativu k DC-10 a TriStaru. Boeing si nemohl dovolit vyvíjet úplně nové letadlo, takže místo toho zkrátil 747 a zvětšil mu ocasní část. Tato verze má kapacitu jen 220 cestujících ve třech třídách, ale má dolet 12 000 km a létá rychlostí 980 km/hod. Někteří znalci ji přezdívají "74 Short" nebo "Baby Jumbo" kvůli jejímu zkrácenému trupu a podivnému vzhledu.

747SP měl největší dolet, dokud se na trhu neobjevil Airbus A340 a našla si cestu do takových společností, jako American Airlines, Pan Am a Qantas, které využily jejího doletu pro linky napříč jižním Pacifikem (American Airlines ji později nasadili na linky do Tokya.

Navzdory mnoha konstrukčním úspěchům se verze SP nikdy neprodávala v takovém množství, jak so Boeing představoval. Bylo vyrobeno jen 45 kusů a většina z nich je stále v provozu v Africe, nebo na Středním východu. Unikátní využití verze 747SP našla americká NASA, když do zadní části letadla namontovala infračervený teleskop o průměru 2,5 m a létá s ním ve velkých výškách.

747-300

Boeing 747-300 byl představen roku 1980 a byl první verzí s prodlouženou horní palubou, čímž se zvýšila celková kapacita letadla oproti dřívějším verzím. Existují také verze 747-300M Combi a 747-300SR pro japonské vnitrostátní lety (velká kapacita, krátký dolet). Horní paluba byla nyní přístupná rovným schodištěm, namísto točitého ve verzích 100 a 200. Vyrobeno 56 osobních, 21 kombinovaných a 4 pro krátké vzdálenosti.

747-400

Boeing 747-400 je zatím poslední a zároveň jediná dosud vyráběná varianta 747. Je vybavena winglety (malá křidélka na koncích křídel) a úplně novým kokpitem vybaveným LCD panely, díky nimž není zapotřebí letového inženýra. Dalšími inovacemi jsou palivové nádrže ve směrovce, přepracované motory a úplně nový interiér. První kus byl uveden do provozu v roce 1989 u společnosti Northwest Airlines.

747-400 je také dostupný ve verzi Combi (747-400M) a v nákladní verzi (747-400F). Verze 747-400D (Domestic), určená pro japonské vnitrostátní lety, se s kapacitou 568 cestujících stala letadlem s největší kapacitou na světě.

Další variantou je 747-400ER s vyšší vzletovou hmotností kvůli většímu objemu paliva a více nákladu; kombinuje zesílená křídla, trup a zesílený podvozek z verze 747-400 Freighter s jednou nebo dvěmi přídavnými nádržemi v přední části; první model se spolehlivějšími LCD displeji, redukcí hluku v kokpitu a novějšími avionitickými přístroji. Dostupná také v nákladní verzi 747-400ERF. Plány nové varianty 747-400XQLR "Extra Quiet Long-Range" byly uloženy k ledu.

Vládní a vojenské verze

Letadlo amerického prezidenta VC-25A je jednou z variant Boeingu 747-200. Letadlo je známé jako Air Force One, přesto že se tak nazývá jakékoli letadlo US Air Force přepravující úřadujícího prezidenta USA.

Další speciální variantou je E-4B NAOC (National Airborne Operations Center), což je létající velitelské centrum pro případ nukleární války. Verze pro přepravu amerických raketoplánů nese označení 747-123. Existují také tankovací letadla Boeing 747. Posledním přírustkem k armádním Jumbo Jetům je 747čka vybavená laserem k ničení balistických raket, jakožto součást Národního Protiraketového Obranného Štítu USA.

V mnoha dalších zemích se 747 používá pro přepravu vládních činitelů a VIP osob, například v Bahrajnu, Íránu, Japonsku, Ománu, Qataru, Saudské Arábii, na Taiwanu nebo ve Spojených Arabských Emirátech.